info2shop

Historie brýlí

(I. část)

Je to už hodně dávno, kdy člověk poprvé přišel na možnost přiblížit si vzdálená tělesa dalekohledem. Rozvoj této disciplíny na sebe nechal čekat několik generací, přesto však ještě v té době nebylo známo, že je možno korigovat špatné vidění čočkou umístěnou před oko.
Můžeme si být téměř jisti, že ani staří Egypťané, ani Řekové a Římané nepoužívali žádnou pomůcku ke zlepšení vidění? Vždyť již mezi rozvalinami Ninive se objevily broušené horské krystaly, které připomínaly optické čočky s vrcholovou lámavostí přibližně +10 Dpt. Také ve vykopávkách staré Troji se našly šperky čočkovitého tvaru. Byly však vybroušeny velmi nestejnoměrně a je pravděpodobnější, že sloužily k jinému účelu. Ale kdo ví?

A jak se vlastně stalo, že lidé přišli na to, jak vyrobit sklo? Jeho výroba je jedním z nejstarších poznaných technických postupů. Staří Féničané byli zdatnými mořeplavci. Rozbouřené moře je jednoho dne vyvrhlo na písčitý břeh. Aby se ohřáli, zapálili oheň a postavili kolem něj ochranný val z písku. Když se ráno probudili, zjistili, že se křemen v písku účinkem ohně roztavil a stal se sklovitou hmotou. Legendy praví, že Italové používali úlomky ze dna sklenek na víno jako zvětšovací skla. Víme, že i meteority z kamenů Měsíce přinášejí na Zemi sklovité produkty tavené v atmosféře při průletu velkou rychlostí.
 
Podle legendy zapálil Archimedes 250 let př. Kr. lodě obléhající Syrakusy pomocí kulových zrcadel. Několik století po něm, v letech 965 až 1038 po Kr. arabský učenec Abu Ali al-Hasan ibn al-Haitham předvedl pokusy s lomem světla a stanovil geometrii kulových a parabolických zrcadel.
Dnešní svět si bez brýlí již ani nedovedeme představit. S trochou nadsázky můžeme říci, že teprve rozvoj písma a knih vedl k nutnosti řešit problémy špatného vidění do blízka. Svět knih pomohl na svět brýlím.
A ani dnes nevíme, kdo je vynalezl…
Prvním, kdo se teoreticky věnoval tématu zvětšování písmen pomocí rovinného řezu skleněné koule, byl anglický mnich Roger Bacon. Tyto polokoule se prokazatelně používaly ke čtení, což dokazuje jejich německý název „Lesestein“, tedy čtecí kámen. Vyráběly se v 11. století a nosily se na řetízku na krku.
Socha Hippokrata, nejslavnějšího lékaře starověku, je jednou z vedlejších postav svatého hrobu katedrály v Kostnici. Byla vytvořena roku 1270. Jednou rukou míchá léky, zatímco ve druhé drží zvětšovací sklo. Toto dílo je možné považovat za nejstarší známé zobrazení brýlí.
 
Mezitím se výroba brýlových čoček rozšířila a dokonce začaly vznikat i falzifikáty. Dokazuje to rozhodnutí Velké Benátské rady z roku 1301, které říká, že čočky se smí vyrábět pouze z křišťálového skla. Pokuta pro falzifikátory byla stanovena na 10 dukátů a bylo nařízeno zničení jejich zařízení. Brýle začaly dobývat svět.
Sledovat jejich vývoj znamená přizvat na pomoc výtvarné umění. Jedině na freskách, malbách a sochách jsme schopni dokumentovat vývoj této převratné novinky. Zvětšovací skla zatím nepronikla do života normálních lidí. Byla doménou učenců, mnichů a vědců té doby. Procházíme-li jídelnou dominikánského kláštera v italském Trevisu, která jediná přečkala pustošení válkami, odvíjí se před námi na stěnách příběh každodenních prací tamních mnichů. Malířský umělecký směr Giotto nám v tomto období přibližuje viditelný svět ke skutečnosti a zobrazuje pocity a duchovní svět malovaných osob. V duchu tohoto směru zvěčnil své bratry i mnich Tomasso de Modena. Řadu maleb uzavírá datum 1352. Kardinál Mikuláš drží v ruce zvětšovací sklo a kardinál Hugo má před očima prokazatelně předchůdce brýlové obruby! Dokonce i iniciála, pocházející z roku 1380, která zdobí bibli ve francouzštině, má uprostřed světce s brýlemi. Její zhotovitel si již tenkrát uvědomoval jejich důležitost, pravděpodobně z vlastní zkušenosti.
Základními materiály bylo v té době dřevo, rohovina a kůže. První prototypy brýlových obrub byly snýtovány ze dvou kusů -- jednalo se o tzv. „Nietbrille“. Později se přišlo na to, že nosník je na nose daleko pohodlnější.
Čas se pomalu překlopil do patnáctého století, kdy cesta brýlí začala pomalu obkružovat celý tehdy známý svět.
autor: Mgr. Vilém Rudolf, převzato z časopisu ČOO

můj účet