info2shop

Historie brýlí

(II. část)

Ve stejném století, kdy Kolumbus objevil Nový svět, mohou svět vidět novýma očima i Číňané, kam přivezli první brýle jezuité. Lid lpící na tradicích si tvar obrub přetvořil podle vlastního vkusu a brýle se zavazovaly za hlavou tkanicí, aby držely na nose. Ještě v polovině minulého století se takové tvary běžně v Číně vyskytovaly. Odsud se dostaly do Japonska, kde tyto prastaré, opticky nepůsobící brýle byly symbolem moci a učenosti. Zdobily hlavy nejvyšších hodnostářů a učenců. Japonský princ v té době dával za jedny brýle svého nejdražšího závodního koně.
V roce 1405 zhotovil Konrad von Soest slavný windungenský oltář. Na pravém křídle drží jeden apoštol v ruce brýle jako zázrak nového věku.
Obraz německého malíře z roku 1460, uložený v Basileji, nese název Pius Joachim a znázorňuje svatého muže jako otce Panny Marie. Obraz je zajímavým příkladem toho, jak malíř, v šatech své doby, maluje události a lidi žijící před tisíciletími. Joachim má v ruce brýle jako symbol vědomostí. Pro své moderní náboženské přesvědčení byl objednatel obrazu upálen ve Vídni v roce 1525!
Na obraze od Friedricha Herlina, v matném světle blikající svíčky, mezi zamlženými stěnami kostela, provádí kněz operaci dítěte v úplném ornátu. Jednalo se o Kristovu obřízku. Obraz je datován rokem 1455 a dnes je možné ho vidět v kostele sv. Jakuba v Rothenburgu. Podle představ tohoto století byly brýle symbolem vědění. Proto je má také kněz na očích. Malíř byl přesvědčen, že kněz může provést operaci pouze za pomoci brýlí. Na naturalistický způsob zobrazování poukazuje i to, že rozříznuté očnice brýlí umožnily vložení zvětšovacího skla a poté byly svázány motouzem, aby sklo nevypadlo.

Již je možné je koupit!

Tímto výkřikem zněly ulice na přelomu století. Ostatně to je dobře patrné na kresbách a obrazech, znázorňujících pouliční prodavače brýlí. Jeden z nich, namalovaný v roce 1500, byl v majetku rathenowské optické firmy Stegmann a Seeger. O obrazu ani firmě není nic známo, ani stáří nelze věrohodně ověřit. Každopádně je však vidět, že občané si sami na základě zkoušení vybrali okuláry, které jim vyhovovaly. Kouzlo vidění zahýbalo představivostí lidí. Kdo si to mohl dovolit, ten si opatřil kouzelný prostředek navracející vidění.
Šestnácté století potom jasně dokladuje, že výroba brýlí nabyla na rozmachu. V Anglii se seskupili do jednoty brusiči brýlových čoček a jejich název: Worshipful Company of Spectacle Makers (Důstojný spolek brusičů čoček) dodává vznikajícímu oboru stavovskou čest.
Nejen Evropou se však začala šířit vlna módních okulárií. V Indii zhotovovali umělci tyto odznaky moci z voňavého santalového dřeva a zdobily je umělecké řezby znázorňující hinduistický chrám, slony a postavy bohů.
Doba a lidé postupně spěli k osvícení. Lze si představit, že už znali hlavní přednost brýlí: starým lidem pomáhají lépe vidět. Obraz brýlí je postupně stále všednějším a hříbatům z jednoho prvotřídního italského hřebčince byl dokonce vypálen žhavým železem do zadků. Populární brýle se tedy stávají i koňským logem.
Důležitým datem v dějinách optiky je rok 1517. V tomto roce Raffael namaloval papeže Lva X. V ruce drží jedny z prvních konkávních čoček zvěčněných v umění. Papež Lev X. pocházel z rodiny Medici, ve které podle záznamů bylo hodně krátkozrakých. Pozdější potomek rodiny, velkokníže Francesco, byl zastáncem alchymistů. Jejich činnost namaloval Jan van Straaten. Na nose jednoho alchymisty jsou brýle. Protože slovo Medici znamená lék, je v erbu rodu viditelných šest pilulek ve tvaru kuliček, které na to poukazují.

Konec šestnáctého a sedmnácté století dalo optice muže slavných jmen.
Christiana Huygense, který se zasloužil o objasnění teorie světla, nebo sira Isaaka Newtona, který údajně podle jablka spadlého mu na nos přišel na zákon gravitace. Mezi tím však stačil hodně udělat pro optiku. Svými pokusy rozkládá světelný paprsek přes hranol a získává barevné světelné spektrum. Antoni van Leeuwenhoek pomocí jím vynalezeného mikroskopu zase vniká do světa drobných částic, světa mikrokosmu.
Abraham a Santa Clara, člen řádu Sarutlanského sv. Augustina, byl známý kazatel. Pro jeho jiskřivý vtip a kousavou satiru ho v roce 1699 císař Ludvík I. jmenoval dvorním řečníkem. Ve své knize píše o brýlích a svými příměry obrací pozornost a cit čtenářů k lepšímu způsobu života s brýlemi.
Brýle, jako prostředek pro lepší vidění a ukázka bohatství a moci, se stále více derou z šera církevních sálů a knihoven do světla světského života vladařů a učenců na jejich dvoře. A čas, který nikdy nečeká, nás pomalu vede do osmnáctého století.
autor: Mgr. Vilém Rudolf, převzato z časopisu ČOO

můj účet