info2shop

Vliv onemocnění štítné žlázy na zrak


Podle světové zdravotní organizace je zdraví definováno jako stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody. Podle jiné definice je organismus zdravý, dokud je schopen udržet homeostázu (stálost vnitřního prostředí). Ani jedna z těchto definic však není dokonalá. Jedna by tak například hovořila o stáří jako o nemoci, podle druhé chronické onemocnění není nemocí, neboť v takovém případě je stálost vnitřního prostředí konstantní, byť způsobuje obtíže.

Definice nemoci je jednodušší a snad i srozumitelnější. Nemoc je takový stav, který nemocnému jedinci způsobuje subjektivní potíže. Je to patologický stav těla nebo mysli, který je projevem změny funkcí buněk a v důsledku i morfologickým poškozením těchto buněk, tkání a orgánů.
Předpokládáme-li, že pro uchování zdraví je hlavním měřítkem schopnost organismu udržet homeostázu, tedy stálost vnitřního prostředí, pak hlavními parametry posuzování zdraví jsou stálá tělesná teplota, pH tělních tekutin, koncentrace iontů, koncentrace živin a schopnost odstraňovat z těla odpadní produkty metabolismu.
Tento proces je řízen pomocí dvou mechanismů -- systémem nervovým a systémem žláz s vnitřní sekrecí. Některé děje v našem organismu jsou ovládány převážně prostřednictvím jednoho, jiné prostřednictvím druhého systému. Nervový systém je z vývojového hlediska mladší, působí rychleji. Účinky systému žláz s vnitřní sekrecí se projeví pomaleji, jsou však dlouhodobější.
Oba řídící systémy spolu vzájemně komunikují a ovlivňují se. Ve vztahu k činnosti organismu jako celku existují zpětné vazby mezi složkou řídící a řízenou. Vedoucí složkou je celkově centrální nervová soustava. V endokrinní soustavě je nadřazenou žlázou téměř všem ostatním hypofýza.
Dojde-li k poruše činnosti jakékoli složky řídící soustavy, dochází k projevům obtíží v organismu celkově. Mnohé poruchy mají potom větší či menší dopad na zrak.
Žlázy s vnitřní sekrecí (endokrinní) produkují specifické složky, tzv. chemické posly -- hormony. Ty jsou vylučovány do krve či tkáňového moku a dopraveny k cílovým orgánům, jejichž činnost ovlivňují. Mezi žlázy s vnitřní sekrecí patří hypofýza, štítná žláza a příštítná tělíska, nadledvinky, slinivka a Langerhansenovy ostrůvky a žlázy pohlavní.
Dvě nejčastější onemocnění endokrinní soustavy jsou diabetes při poruše činnosti pankreatu a porucha činnosti štítné žlázy.
O diabetu a jeho dopadu na zrak již bylo řečeno mnohé. Každý, kdo touto chorobou trpí, by měl být seznámen s rizikem diabetické retinopatie a glaukomu a měl by minimálně jedenkrát ročně, pokud oftalmolog neurčí jinak, podstoupit důkladnou komplexní oftalmologickou prohlídku. S tímto faktem by měl takového pacienta seznámit i optometrista, pokud v anamnéze zjistí toto onemocnění.
Porucha činnosti štítné žlázy nemá většinou na zrak tak drastický dopad, jako je tomu u diabetu, oční projevy tohoto onemocnění však mohou dlouhodobě znepříjemňovat kvalitu vidění.
Štítná žláza je umístěna v přední části krku, hned pod ohryzkem. Odpovídá za tvorbu hormonů, které kontrolují tělesný metabolismus (přeměnu potravy na energii) a usměrňuje vnitřní teplotu těla. Má tedy vliv téměř na každou buňku v těle.
Onemocnění štítné žlázy se objevuje u přibližně 30 % populace, u žen až pětkrát častěji než u mužů. Onemocnění se projevují nejčastěji ve středním a vyšším věku. Ve stáří touto chorobou trpí přibližně 20?% žen a 10 % mužů.
Nejčastější poruchou je hypofunkce štítné žlázy (snížená produkce). Projevuje se vyčerpaností, únavou, zapomnětlivostí, depresemi, nadměrnou menstruací, kolísáním nálady, zvyšováním váhy bez jiných příčin, vysokou hladinou cholesterolu, otoky, snížením pocení, intolerancí k chladu, bolestí kloubů a svalů, chrapotem, chraplavým hlasem, suchou hrubou pletí, lámavými vlasy a zácpou. Příčinou může být chybná imunitní reakce v těle, při které organismus vytváří protilátky, jež svými vazbami na štítnou žlázu způsobují její sníženou funkci. V dřívějších dobách byl velmi častou příčinou nedostatek jódu. Další příčinou může být poškození oblasti mozku stimulující činnost štítné žlázy, tj. hypotalamu a hypofýzy.
Hyperfunkce štítné žlázy (nadměrná produkce) se projevuje nadměrným pocením, intolerancí vůči teplu, úbytkem váhy bez jiné příčiny, změnami chuti k jídlu, častější stolicí, únavou a svalovou slabostí, poruchami menstruace, poruchami chování, neklidným spánkem až nespavostí a třesem. Velmi častým projevem bývá zvýšená tepová frekvence, která může vést až k fibrilaci. Hyperfunkce je způsobena většinou imunitní poruchou, která svým působením produkuje látky, jež nutí štítnou žlázu k nadprodukci hormonů.
Typickým onemocněním spojeným s očními projevy je Graves-Basedowa choroba. Ta je charakteristická mimo jiné vypoulenýma očima, protože látky způsobující hyperfunkci se nevážou pouze na štítnou žlázu, ale i na vazivové tkáně v orbitě. Zbytnění těchto tkání vytlačuje bulbus z očnice. V některých případech dochází k prolapsu tkání.
Příčinou hyperfunkce může být zánět štítné žlázy, některé její nádory. Příčina v oblasti hypotalamu a hypofýzy bývá výjimečná. Příčinou může být i nadměrná konzumace jódu.
Obtíže, které doprovázejí poruchu činnosti štítné žlázy ve vztahu ke zraku, se projevují bolestí očí, obzvláště při pohledech dolů nebo stranou, tzv. suchým okem, i když v podstatě může oko slzet nadměrně. Dalšími obtížemi je svědění, otoky a zapálení oka a okolních tkání. Otoky orbitálních tkání způsobují exoftalmus oboustranný, ale i jednostranný. Pohled těchto lidí se jeví jako upřený a strnulý. Někdy jsou otoky doprovázeny vyhřeznutím spojivky a jejím vysokým prokrvením. Dalším poměrně výrazným projevem vlivu onemocnění je diplopie a celkové zhoršení zraku.
Poslední výzkumy potvrdily i domněnky, že porucha činnosti štítné žlázy může vyvolávat vznik glaukomu. V případě hypofunkce je příčinou hromadění mukopolysacharidů v trabekulu. To způsobuje slepování endotelu, čímž se snižuje odtok komorové vody. V případě hyperfunkce se jedná o mechanismus tlaku orbitálních tkání na bulbus nebo zbytnění či otok tkání oka a tím napnutí a stísnění stěn bulbu.
Z hlediska refrakčního měření většinou shledáváme chybnou motilitu a diplopii. Korekce prizmaty může být přínosná, pokud je dobře léčen prvotní problém. Nicméně je vždy nutné počítat s tím, že refrakční hodnoty se budou měnit s vývojem a léčbou onemocnění.
Ke správným závěrům nás může dovést znalost onemocnění a jeho působení na zrak. V některých případech se tak nebude jednat o pouhý přístup ke korekci, ale i o odhalení samotného onemocnění.
autor: Bc. Martina Nováková, MSc., převzato z časopisu ČOO

můj účet