info2shop

Pálí a řežou vás oči?

Může to být známka „syndromu suchého oka“

Syndrom suchého oka je jednou z nejčastějších očních chorob. Jedná se o multifaktoriální onemocnění , které vede k vážným subjektivním obtížím s možností zhoršení vidění.

Je charakterizován očními příznaky a změnou očního povrchu, které jsou vyvolány nestabilitou slzného filmu nebo jeho hyperosmolaritou. Obvykle je onemocnění oboustranné a chronické. Často jsou obtíže větší, než je klinický nález.

Význam slzného filmu:

Slzný film zajišťuje lubrikaci očního povrchu, naplňuje omývací schopnost oka, představuje ochranu rohovky, má antibakteriální efekt, udržuje povrchovou homeostázu a zabezpečuje malé množství výživy pro rohovkový epitel.

Složení slzného filmu:

Tenký film pokrývající spojivku a rohovku je složen ze tří vrstev.

Vnitřní mucínová vrstva - vytvářená pohárkovými buňkami spojivky. Obsahuje komplex mukózního glykoproteinu, proteinových elektrolytů a buněčného materiálu. Snižuje povrchové napětí vody a působí změnu hydrofobního povrchu  na hydrofilní s následným propojením s vodnou vrstvou.

Střední vodná vrstva - bazální sekreci zajišťují Krauseho a Wolfringovy žlázy(přídatné slzní žlázky spojivky), reflexní slzení pak slzná žláza. Hlavní funkcí je omývání oka a lubrikace očního povrchu.

Zevní lipidová vrstva -- vylučována meibomskými žlazami, dále Weissovými a Mollovými žlazami, obsahuje mastné kyseliny, volný cholesterol, triglycidy, sterolové estery, lipidy. Zvyšuje povrchové napětí slzného filmu a snižuje tak jeho rychlé odpařování.

 

Formy syndromu suchého oka:

Lze rozdělit podle deficitu složek slzného filmu a dále na onemocnění v souvislosti s poruchou víček.

Porucha mucínové složky se projevuje při deficitu vitamínu A, který kontroluje diferenciaci epitelových buněk. Při jeho nedostatku tak dochází k zvýšené produkci keratinizujících(zrohovatělých) buněk. Snížená produkce hlenu vede k nestabilitě slzného filmu. Častými příznaky je pocit pálení, řezání a fotofobie(světloplachost). Klinicky jsou patrné jizevnaté změny spojivky.

Porucha vodné složky vede ke snížení omývací schopnosti slzného filmu. V dolním spojivkovém vaku jsou přítomny nerozpuštěné mucínové vlákna. Tento typ poruchy slzného filmu se vyskytujě nejčastěji v souvislosti se Sjögrenovým syndromem, které vzniká na podkladě destrukce slinných a slzných žláz podmíněné autoimunitním zánětem. Subjektivně jsou nejčastější příznaky pocit cizího tělíska, pálení, řezání a v pokročilých stádiích bolest a fotofobie.

Porucha lipidové složky se projevuje známkami typickými pro chronický zánět víček(blefaritídu). Objevují se strupy a ucpání vývodů mazových meibomských žláz na okraji víček. Okraje víček bývají zarudlá a ztluštělá. Mezi řasami vidíme hnisavý sekret, často zaschlý. Onemocnění může zanechat nepravidelné jizvy na okraji víček s chyběním řas, nebo jejich nepravidelným růstem. Porucha lipidové složky se může vyskytovat i jako reakce na konzervační přísady v kapkách. Subjektivní stesky se týkají pálení především v dopoledních hodinách, klinicky je patrné usazování pěnovitého sekretu na okraji víček během dne.

Porucha postavení a funkce víček se vyskytuje v souvislosti s obrnou n. facialis, jako následek symblefar(pozánětlivé srůsty spojivky ve spojivkovém vaku), při snížené či neúplné frekvenci mrkání, při exoftalmu(vystoupení oční koule z očnice směrem dopředu), u vrozeného nebo získaného abnormálního postavení víček.

Poruchy mrkání a zvýšená expozice rohovky vedou k jejímu osychání, nedostatečné hydrataci rohovky a vzniku defektů -- keratitis é lagoftalmó.

Léčba syndromu suchého oka

Musí být komplexní. Je potřeby zjistit, která složka slzného filmu je postižena  a na základě toho stanovit léčbu i dávkování. Ve většině případů se jedná o léčbu symptomatickou (podávání léku odstraní příznaky).

Pokud je syndrom suchého oka spojen se systémovou nemocí( například u Sjögrenova syndromu), terapie je vedená odborníkem v daném oboru ( v tomto případě revmatolog).

Náhrada přirozených slz umělými má za cíl vytvořit stabilní stejnoměrnou vrstvu slzného filmu na povrchu oka a zabránit jejímu vysychání.

U každého pacienta je třeba najít nejvhodnější preparát, který zmírňuje obtíže. Rovněž frekvence aplikace je individuální.

Na trhu je široké spektrum preparátů, které lze zjednodušeně rozdělit na deriváty celulózy
(např. Lacrisyn®, Teras naturele II®, Refresh®, Artelac AC®, Hypromelóza P®), deriváty polyvinylpyrolidonu(Arufil®, Hypotears plus®, hypotears Plus SDU®) a polyvinyl alkoholu (Sicca protect®).

Derivát celulózy vykazuje prodlouženou odolnost v slzném filmu ve srovnání s polyvinylpyrolidonem a polyvinylalkoholem.

Polyvinylalkohol vykazuje povrchové napětí obdobné napětí vodné/mukózní složky slz. Má schopnost vázat vodu a tím vytvářet silnější vrstvu slzného filmu.

Oční gely jsou deriváty karbomeru(například preparáty Vidisic gel®, Oftagel®), retinou(preparáty Sensivit®, hypotears gel®), anebo polyetylenglykolu (preparát Systane®). Tyto gely se stávají tekuté vlivem střižních sil. Rychle se rozprostřou a vykazují vyšší odolnost vůči osychání.

 

Autor článku: MUDr. Silvia Bazalová

Literatura: Oční lékařství Pavel Kuchyňka a kol. (grada 2007)
Diagnostika a léčba očních chorob v praxi. překlad z orig.:  Wils eye manual. nakladatelství (triton 2004)

můj účet