info2shop

Stáří a vidění

Vidění má pro stárnoucího člověka mimořádný význam. Problémy se zrakem omezují nejenom jeho
soběstačnost a motilitu, ale i psychickou a duševní rovnováhu. Zrakové problémy jsou častou
příčinou depresí a také zvýšené úrazovosti.

Stárnutí oka -- presbyopie -- začíná již po čtyřicátém roce života. Čtyřicátníci si však v tomto
věku stárnutí vůbec nepřipouštějí. Podle gerontologů začíná stáří až po 65. roce, kdy se
rovněž zvyšuje výskyt chronicko-degenerativních onemocnění oka -- glaukomu, senilní makulární
degenerace sítnice a katarakty. Počet těchto onemocnění se významně zvyšuje po 80. roce.

Na snížení vidění ve stáří má velký vliv snížené vnímání jasu sítnicí, které u 60letého
člověka dosahuje jen asi jedné třetiny jasu sítnice 20letého. Na zhoršení vnímání jasu se
podílí i užší zornice a ztráta průhlednosti čočky u starších lidí. Zraková ostrost zůstává
dlouhou dobu na vysoké úrovni. Více než tři čtvrtiny lidí starších 75 let má zrakovou ostrost
vyšší než 0,5, což je dostatečné pro čtení novin nebo pro účast v silničním provozu. I když
oko v tomto věku zůstává zdravé, fyziologické a optické změny, zvláště snížené vnímání jasu
sítnice, kontrastu a zvýšený sklon k oslnění,  znesnadňují rozlišování drobnějších znaků.
Starší lidé bývají obvykle s tímto stavem smířeni a nepociťují potřebu zlepšení své snížené
zrakové ostrosti.

Při nedostatečném osvětlení je dostatečné vnímání kontrastu důležitější než dostatečná zraková
ostrost. Přibližně 70% lidí starších 60 let potřebuje oproti 20letým třikrát vyšší kontrast
k dosažení přiměřeného vidění. Snížení kontrastu o 30--40% vyžaduje ke kompenzaci zhoršeného
vidění zvýšení kontrastu o 25%. Starší lidé s dostatečnou zrakovou ostrostí mají problémy
s viděním při nedostatečném osvětlení. Příčinou je zvýšený sklon k oslnění následkem zákalů
v optických prostředích a zvláště v čočce, které působí jako závoj a snižují vnímání
kontrastu. Multifokální nitrooční čočky mohou natolik zvýšit sklon k oslnění, že musí být
explantovány. Difraktivní čočky mohou snížit množství světla přicházejícího k oku až o jednu
třetinu.

Zákaly v čočce vedou k poruše barevného vidění. Klesající podíl modré a fialové barvy působí
poruchu vnímání modré a žluté barvy. Zvýšená absorpce modré v sítnici vede i k poruše vnímání
bílé barvy, která se jeví jako nažloutlá. Snížené vnímání jasu sítnicí ve vyšším věku je
příčinou závislosti kvality barevného vidění na intenzitě osvětlení. S přibývajícím věkem
dochází i k omezování zorného pole. Ztráta kostní hmoty u starších lidí postihuje i očnici.
Očnice se zvětšuje, oko klesá níže a okraje očnice začnou omezovat zorné pole. Oproti 20letému
se může u 60letého zúžit zorné pole až o 50%. Senilní ptóza a ochablost kůže horního víčka
omezují horní část zorného pole. Věkem podmíněné změny ve smyslových buňkách sítnice
a v pigmentovém epitelu sítnice působí difuzní, téměř rovnoměrné snížení schopnosti rozlišovat
jemnější rozdíly intenzity světla v celém zorném poli. V periferii sítnice je ztráta
světelných receptorů větší, což vede ke zhoršování prostorové orientace.

Nevidíme okem, ale mozkem. Mozkové buňky se nemohou obnovovat. Věkem podmíněná ztráta 7--10%
na objemu, váze a počtu mozkových buněk je hodnocena jako normální. Ztráty nad 10% jsou již
patologické. Na zmenšení objemu mozku se podílí i ztráta vody a proteinů v mozkových buňkách.
Třetina starších lidí má v mozku podobné změny, jaké se vyskytují u Alzheimerovy choroby, ale
nemá žádné obtíže.

Mozek spotřebuje 20% kyslíku potřebného pro celé tělo, přestože se na celkové váze těla
podílí jen 2%. Právě proto vyžaduje velmi dobré prokrvení a mnoho energie. Energie se tvoří
v mitochondriích nervových buněk, jejichž aktivita je ve vyšším věku snížená. Následkem je pak
snížení schopnosti poznávat. Zpomalené zpracovávání nových informací spolu se zhoršením sluchu
vede u starších lidí ke zhoršení orientace v komplexních situacích.

Zpomalené poznávání není jen následkem stárnutí mozku, ale i následkem sníženého vnímání jasu
sítnicí. Čím tmavší je obraz na sítnici, tím déle trvá jeho vyhodnocení. Ve věku 60--70 let
trvá zpracování sítnicového obrazu o 50% déle než mezi 20. a 30. rokem života. Zpomalení
vidění je průkazné již u čtyřicátníků. Zpomalené zpracování informací v mozku vede
ke zpomalení následné reakce, což ztěžuje zvláště orientaci v silničním provozu.

Stárnutí je provázeno zvýšeným výskytem přídatných onemocnění. V oku je to zvláště katarakta,
senilní makulární degenerace sítnice a glaukom. Objevují se po 50. roce života a k drastickému
vzestupu dochází po 70. roce života.

Nejčastějším onemocněním vyššího věku je katarakta. Přechod mezi fyziologickým a patologickým
kalením čočky je plynulý. Každý druhý člověk starší 75 let si stěžuje na poruchy vidění
způsobené kalením čočky. V sousedním Německu je každý rok operováno půl milionu pacientů se
šedým zákalem. Přes 90% operovaných dosahuje pooperačního vidění lepšího než 0,5,
a proto působí katarakta jen zřídka větší zrakové potíže.

Přibližně dvě třetiny větších zrakových potíží nastávají následkem onemocnění sítnice. Po 65.
roce života mívá každý desátý a po 85. roce života každý třetí člověk senilní makulární
degeneraci sítnice. V Německu je každé druhé oslepnutí následkem senilní makulární degenerace.

Glaukom se sice může objevit i u mladých lidí, většinou však bývá zjištěn -- asi v 1% případů
-- u čtyřicetiletých. Každých dalších deset let se výskyt glaukomu zvyšuje o další 1%. Glaukom
je příčinou slepoty asi u 10% slepých.

Druhou nejčastější příčinou slepoty po senilní makulární degeneraci je cukrovka, která může
postihnout všechny části oka. Počet onemocnění cukrovkou se zvyšuje s přibývajícím věkem.

Zraková ostrost dosahuje maxima ve třicítce a udržuje se dlouho na vysoké úrovni. Ke zhoršení
vidění dochází teprve po sedmdesátce, a to jak ke zhoršení zrakové ostrosti, tak vnímání
kontrastu. Zrak je naším nejdůležitějším smyslem, který zajišťuje přísun více než 90%
informací. Jeho porucha je častou příčinou depresí a úrazů.

Mezi nejčastější potíže udávané lidmi s poruchou vidění patří snížená schopnost číst noviny
a neschopnost rozeznávat obličeje kolemjdoucích. Při rozeznávání obličeje nejde primárně
o zrakovou ostrost, ale o schopnost rozeznávat jemné rozdíly v jasnosti.

Porucha vidění je často provázena i poruchou sluchu, zvláště vnímání vysokých tónů. Následné
zpomalené poznávání působí potíže zvláště v silničním provozu, kdy snížení vidění a sluchu
musí být nahrazováno a kompenzováno dříve získanými zkušenostmi a zvýšenou pozorností. Věkem
však klesá i výkonnost této senzoricko-vizuální paměti a pro stárnoucí je stále obtížnější
orientovat se v komplexních situacích a koncentrovat se na nové informace.

Stárnutí je provázeno zvýšením rizika úrazů způsobených pádem, to bývá zvýšeno až
na trojnásobek. Příčinou je prodloužená reakční doba potřebná k přiměřené reakci na nebezpečí
pádu. Velmi prospěšná je úprava domácího prostředí a zajištění optimálního osvětlení, aby byla
usnadněna optimální souhra mezi viděním a rovnovážným systémem ve vnitřním uchu.

Ne všechna vlákna zrakového nervu slouží vidění. Přibližně tisíc nervových vláken se větví
před chiasmatem a přechází do nucleus supranuclearis. Tato vlákna slouží k řízení tzv.
vnitřních hodin. Kontrolují produkci řady hormonů v epifýze a hypofýze, které jsou důležité
pro udržení příjemného tělesného i duševního stavu. Nedostatek světla vede k narušení této
pohody a ke zvýšenému riziku vzniku depresí.

Dobré vidění velmi přispívá k udržení dobrého fyzického a psychického zdraví u starších lidí.
Zhoršené vidění však není vždy následkem onemocnění oka. Může být i následkem nedostatečné
korekce refrakční vady ve zdravém oku. Řada zrakových problémů u starších lidí může vzniknout
následkem nedostatečného osvětlení. Starší lidé potřebují k dobrému vidění více světla. Dobré
osvětlení vede jak ke zlepšení zrakové ostrosti, tak kontrastní citlivosti. Dobré osvětlení
snižuje i riziko úrazů pádem. Nepříjemné oslňování může být příznivě ovlivněno vhodnými
filtračními čočkami.

Předpis vhodné brýlové korekce velmi přispívá ke zvýšení mobility a celkové pohody starších
lidí. Vždy je na místě pečlivé vyšetření zaměřené na zrakovou ostrost, kontrastní vidění,
oslňování, barevné vidění a zorné pole, umožní totiž předpis optimální brýlové korekce nebo
včasné zahájení léčby možného průvodního onemocnění a přispívá k zachování co nejlepšího
vidění.

doc. MUDr. Milan Anton, CSc.
Literatura:
Berke, A.: Alter und Sehen, DOZ 4/2009, str. 48--55

převzato z časopisu Česká oční optika

můj účet